Date Night - 50%
Příběh je jednoduchej: Chcete si se svojí ženou udělat pěknej večer, dobře se najíst,napít... Vyrazíte do restaurace, ve který nemáte rezervé, nechcete odejít ani stát u baru, tak zaberete stůl jinýmu páru, kterej se nedostavil. No a pak už je jenom otázkou času, kdy se k vám stavěj nějaký mlátičky s tím, že jejich šéfovi něco dlužíte. Pak můžete vysvětlovat... vysvětlovat, utíkat, ujíždět, tancovat u tyče atd...
Až to za 3 roky poběží v televizi a někdo se mě zeptá jestli jsem to viděl, řeknu mu, že jo. A jestli se mě zeptá jaký to bylo, povím: „ Zbytečný”. Není to špatný, jenom hodně průměrný. Znova už to vidět nechci.
Paper Man - 60%
Nezávislej film pro podzimní podvečer. Spisovatel Jeff Daniels se chystá napsat svoji druhou knihu. Odjíždí na venkov, kde na ní chce pracovat. Bydlí v chatě, kde mu společnost dělá holka na hlídání (hlídá mu byt, ne děti), komiksový superhrdina pan Dokonalý, jeho žena a "gauč, který by mohl být problém". Podzim nebo zima na americkým venkově dělá fajn atmosféru. A asi bude lepší si to pustit až venku nebude přes dvacet stupňů. Důležití jsou tady herci, který dokážou udržet film nad vodou i ve chvíli, kdy se děje to, že se nic neděje. Teda až na Lisu Kudrow (manželka), ta je tam úplně zbytečná a srala mě v každý scéně, ve který se objevila(naštěstí jich nemá moc).
24 Party Hour People - 90%
Manchester 1976 - „Hudební vysílání maj pod palcem tak dva tři lidi. A těm se punk nelíbil. Takže ty nejdrsnější kapely jste mohly vidět v manchesterský regionální televizi. V mým pořadu.
Už mě nebaví ukazovat kapely v televizi, takže si otevřu klub...” Tony Wilson
Doba Sex Pistols, Iggyho Popa, Joy Division, Happy Mondays ... V Anglii rozkvétal punk i neonacismus. Uvažovalo se o třídenním pracovním týdnu a stávkovat začli i hrobníci... Doba, ve který se slavnej nerovnalo bohatej, protože to tak prostě bylo... Doba, ve který hráli nadčasový kapely a položili základ... Doba, ve který zpěvaci umíraly ve čtyřiadvaceti... Happy Mondays odjeli náhrávat na Barbados a jediný co si odvezli, byla nahrávka bez vokálů, pár pytlíků trávy a celý to stálo nějakých 200 000 liber. Když jim došly prachy na fet, prodali svoji aparaturu, nábytek a nakonec i svoje hadry.
O tom je tenhle polodokument. Jestli vás to nezajímá, filmu si nevšímejte, není pro vás.
The Wolfman - 45%
Tak tahle vopičárna stála 150 milionů dolarů. Naštěstí vydělala jenom 139 milionů, takže to vypadá, že budeme mít projednou štěstí a vyhneme se pokračování, i přesto, že zadní vrátka jsou otevřený. Ani nevim co o tom psát, není moc o čem. Týpek běhá 2 hodiny po lese. Ze začátku jako člověk, pak jako vopice. Zabije pár lidí a nakonec to schytá stříbrem do břicha.
Další!
